Jak se z terénní práce útulků dělá kniha

Do projektu se zapojilo 36 útulků/spolků a 14 aktivistů, kteří zachraňují na bázi dočasných péčí nebo se nějakým způsobem světa kočičí problematiky dotýkají a formují ho. Díky tomu se mi podařilo shromáždit 50 autorů.

Většina útulkových příběhů měla smutný děj. "Neútulkové příběhy" to však vyvážily a celkové vyznění knihy tak není melancholické.

Asi čtvrtina útulkářů mi příběh vyprávěla v pauzách při čekání na veterinární pohotovosti, v průběhu nočních odchytů, při zavážení krmiva do lokalit. Potvrdilo se, že fungují v organizacích na hraně. Jejich příběhy jsem zachycovala dle vyprávění, autenticky.

Kniha není psaná spisovateli, ale obyčejnými lidmi. Tím je odlišná od většiny knih v knihkupectvích.

Tvorba knihy zabrala nepočítaně hodin práce sběru příběhů, jejich třídění a sestavování. S projektem souvisel kolos administrativní, marketingové a osvětové práce. Pracovali jsme bez nároku na honorář tři a pár dalších dobrovolníků. Kniha vyšla v nákladu 4000 ks, z toho 3000 ks bylo hned rozposláno útulkům, jenž si knihu za výrobní cenu objednaly. Prodávaly ji v aukcích a prodejních akcích. Tak Kočkolásky vydělaly více než 850 000Kč. V některých spolcích se kniha dražila za 1000Kč a více. Byl to pro mě nádherný pocit. 

Vytvořila jsem sbírku v nadačním fondu Znesnáze 21 a vložila do ní zbývající Kočkolásky. Za dar 221Kč získali lidé Kočkolásky. Sbírka byla určena 36 útulkům/spolkům, jenž do Kočkolásek věnovaly svůj příběh. Podařilo se vysbírat 145 371Kč. Tato částka byla použita na nákup toho nejesenciálnějšího a tím je krmivo.

Na počátku byla vize, žádné peníze a spousta práce. Knížka Kočkolásky dokázala oslovit čtenáře. Z ničeho byl milion a nadšení čtenáři, kteří se ptali, kde si Kočkolásky mohou koupit.

 Hodnotu Kočkolásek vidím v tom, že otevírají téma koček způsobem, jakým to dosud nikdo neudělal. Příběhy ukazují reálný život koček bez domova, bez příkras.

Věřím, že Kočkolásky mají moc měnit pohled na kočky jako takové a přivábit adoptivní rodiny a dobrovolníky.

S láskou, ed. Kočkolásek, Lucie Gebouská 

Svým příběhem přispěli

3350+

Prodaných výtisků

150+

Stránek

49+

Příběhů

1 000 000+

Výtěžek pro útulky

Sledujte nás...

 Napsali o Kočkoláskách

Blesk tlapky    

iDNES 

Neviditelný pes

Proč kniha o kočkách

Kočky jako outsideři

Kočka je společensky vnímána jako svobodný tvor, který má oproti psu výjimku. Může se toulat venku, aniž by to bylo sankcionováno, aniž by to komukoliv přišlo divné. Je to paradox. Protože kočka je domestikované zvíře a patří do kategorie domácího mazlíčka, který potřebuje ke kvalitnímu životu člověka. Byla vyšlechtěna, aby chytala myši a na oplátku dostala jídlo a teplé přístřeší, kde se ukryla před zimou. Dnes je to překonaná představa, kočky v lovu myší vystřídaly návnady s jedy.  Kočka přestala být pro člověka nepostradatelná, užitečná. Ve městech je vytlačena na okraj. Živoří ve vnitroblocích a nemá dost potravy. V terénní práci v kočičích koloniích se to ukazuje dnes a denně. Kočky, které prosí o jídlo, nemají až na výjimky žádný domov. Někdy se však při odchytových akcích s útulkem setkávám s případy zubožených koček, které majitele mají nebo měly. Kočky jsou často nežádoucím dědictvím. Majitelé těží z toho, že mohou kočku vyhodit na ulici a nikdo se nad ní coby venkovní kočkou pobíhající v lokalitě nepozastaví. Je to začarovaný kolotoč, ze kterého je nutné vystoupit. Hlavní roli v řešení problematiky koček přitom sehrává spolupráce obcí a kočičích spolků/útulků, případně občanů, která je zatím v plenkách. Spolupráci brzdí zejména obce, které netuší jak legislativně uchopit problematiku kočičích kolonií na jejich katastrálním území nebo se jim laicky řečeno nechce vynakládat prostředky na řešení toulavých koček, což je ale v rozporu se zákonem. Vznikají třecí plochy.

Nezřídka se kočce přisuzuje nálepka něčeho nežádoucího a škodlivého. Přirovnávána je ke kryse, holubu.

Kočky mohou být stříleny myslivci jako škodná. Jsou statisticky nejčastěji sráženým savcem na našem území. Jsou také nejčastěji opouštěným/vyhozeným zvířetem. Kočky to nemají lehké. Lidé jim mnohdy nerozumí, bojí se jich nebo štítí. Vidím bohužel stále propast v tom, jak obce a majitelé vnímají toulavé psy vs. toulavé kočky. Dalším palčivým a reálně nepodchyceným problémem je usmrcování koťat. To je od roku 2010 trestné, přesto se děje ve velké míře. Roli hrají předávané tradice i pohled na kočky jako na něco méněcenného. Kočky jsou svou přirozeností plachá zvířata, skrývají se před lidmi a na člověka nezaútočí. Pro úřady jsou častou neviditelnou (nikoho neohrožující) součástí obcí, kterou nemají tendenci řešit. Avšak z malé skupinky koček je za jedno reprodukční období kolonie.

Financování kočičích spolků je také jiné než u psích záchytných zařízeních zřizovaných městem nebo městskými útulky, kde pracují placení zaměstnanci. Zde nadále zůstává v rukou spoluobčanů a sponzorů v podobě lokálních firem. 

Nejsou raritou útulky o 100 kočkách, kde jdou náklady na provoz (krmivo, stelivo, veterinární péče) měsíčně do desítek tisíc korun a to dlouhodobě nepokryje žádná kniha. Co pomůže je systémová změna a jiné nahlížení na kočku jako takovou. Přeji si, aby v tom Kočkolásky pomohly.

Projekt podpořili